pondělí, 24 říjen 2016 17:59

Úplně jinak

Nazdar, tady Tony. Jak už vám psala ségra, u nás je všechno vzhůru nohama. Bloncka myslí na kdovíco a zdá se, že moje blaho vůbec není na první místě. Připadá mi, že své úkoly vyplývající z péče o mně vůbec neplní nadšeně, k jídlu pořídila slepici (Jako žádná sláva.) a házet mi medvěda je ochotná maximálně tak třikrát denně. A to nemluvím o tom, že není radostná z mé kreativity při lítání venku (Vona je v tomhle vůbec nedůvtipná a trvá na dodržování pravidel. Ale já vím, za který roh vlítnout a ulovit jídlo. Muhehe. Smolík.). Ještě štěstí, že v gaučových aktivitách jí není co vytknout, dobroty taky poskytuje (Nasušila nám vepřové, no není vona boží?) a hlavně nás začala posílat ven s Jímou (Děkuju, Zito&Fando! Pozn. člověka.), což je úplně jiný kafe. Jim je kus psa a na psí chlapy já jsem (Teda až na výjimky, jako je Frenk. Ten až se mi dostane do tlapek... ). Úplně nejvíc miluju Foxíka, a tak si bloncka hustě šplhla, když nám na neděli domluvila rande u Rokytky. Proběhli jsme se na Kolčavku (A samozřejmě zašli na skvělé pivo do zdejšího pivovaru. Vyzkoušely jsme 15° Mrtvého kostelníka a i přes děsivý název to byla skvělá volba. Navíc se Tonička tentokrát chovala společensky téměř přijatelně, takže jsem si mohla dát i báječný jablečný štrůdl. Pozn. člověka.), a tak jsem měla dost času vyznat Foxíkovi pěkně drsně lásku. Doufám, že příště už se potkáme bez křenů.
Tak zdar.

Číst 435 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání