pondělí, 19 prosinec 2016 17:50

Zpátky

Ahoj, dnes vám štěknu o ztrátách a návratu. Náš druhý nejoblíbenější člověk odešel, nevím sice kam, ale už nám nikdy neuvaří hovězí polévku se strouháním, nepomazlí mě, ani nás nevezme na ranní procházku kolem vodárny. Chybí mi moc, a ještě víc mému člověku. Prý nás ale vidí a tak se snažím chovat jako ta nejlepší psa (Megera se naopak nesnaží vůbec, je teď hormonálně nevyrovnaná a řádí jako černá ruka. Takže normálka.). Uspěchaný a nervózní smutek u nás vystřídal smutek ještě hlubší, ale klidnější a začínáme zase žít aspoň trochu normálně. Poslední dva články napsali mí báječní čtyřnozí kamarádi Foxík a Hugo (Za což jim patří veliký dík!), takže jsme měly čas na to nabrat síly. Koncem minulého týdne nás můj člověk vzal na velkou procházku na Vítkov a pak jsme seběhly do kavárny Zastav se, kde je milo a kde nás zase rádi viděli (Mají tu skvělou irskou kávu a ta, pokud se udělá dobře, zaručeně zvedá náladu. Navíc se kolem ní často dějí zvláštní věci a dochází i k zajímavým setkáním. Pozn. člověka.). V úterý jsme se vypravili s Foxíkem a jeho člověkem za vánoční atmosférou (Letos to bude velmi nedostatkové zboží, ale svařené víno u kostela sv. Ludmily ještě nikomu neublížilo. Pozn. člověka.). Megera neví, že Vánoce jsou pokojné svátky (Kdoví, jaké měla loni.), a navíc měla své úmysly s Foxíkem (Který je ale gentleman.), takže vyrušovala a tak jsem náměstí Míru brzy opustili a zamířili do Coffeeparku u Riegrových sadů, kde už jsme hodně dlouho nebyly. Tady jsou čtyřnožci velmi vítaní a můžou si tu koupit i dobroty (Což můj člověk naštěstí dobře ví.), ale Megera opravdu neměla svůj den, štěkala jak divá, tak se obávám, že se na dveřích brzy objeví její fotka s nápisem nežádoucí. Ve čtvrtek byl v práci vánoční dýchánek a u toho jsme rozhodně nemohly chybět. Jednak tam byl mrak dobrot a náš člověk ještě vždycky přibalí i nějaké kousací pejsčí, aby se nám náhodou neudělal hlad a hlavně jsme samozřejmě hvězdy večera. Což je funkce, která mi jde opravdu dobře. V neděli se peklo vánoční cukroví. Není mi jasné, proč se něco tak zásadního dělá jen jednou za rok, ale hlavně, že je skvělé a jenom pro nás (A taky pro Foxíka a Huga, ať nejsme před svátky uhamouněné.). Už se nemůžu dočkat ochutnávky. Těšíte na na Ježíška?
Pac a pusu.

Číst 482 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání