pondělí, 02 leden 2017 17:53

Od začátku

Ahoj, dnes vám štěknu o příchodu nového roku. Od Megery už víte, že za námi přišel Ježíšek. Sice jsme ho vůbec neviděly, ale zdá se, že to není podstatné. Kromě dárků přinesl taky spoustu společného času na gauči s mým člověkem a pohádky. Pohádky jsou zásadní v tom, že tam vždycky všechno dobře dopadne a protože v životě se to nestává, je prima aspoň z nich získat ten pocit, že je to možné. I psa gaučomilná ale potřebuje občas protáhnout tlapky a o Megeře to platí dvojnásob, takže jsme ve čtvrtek vyrazily proběhnout se s Foxíkem a jeho člověky. Potkali jsme se na Ohradě a přes les na Krejcárku jsme se prošli až na Spojovací, kde jsme měli v úmyslu zajít na dobroty do sem přestěhované Puňtovy psí cukrárny. Jenže psa míní a špatné informace mění. Měli totiž zavřeno (A zřejmě nepovažovali za důležité informovat o tom své zákazníky. I když nakonec to až tak nevadilo, nové prostory jsou tak malé, že by se tam Tonička rozpumpovaná láskou k Foxíkovi snad ani nevešla. Pozn. člověka.). V pátek jsme hned ráno vyrazily na poznávací výlet. Nejdřív jsme z autobusu vystoupily v lesíku na Klíčově, který je zkrátka parádní. A navíc tu může bez vodítka běhat i Megera, na kterou není mezi paneláky spoleh. Je totiž zbytečně samostatná a trasu volí podle přítomnosti potravy a ne podle toho, kudy jde můj člověk. Odsud jsme popojely k vysočanské poliklinice a podél Rokytky došly až do Monkey Coffee House (Tuhle kavárnu už jsem chtěla navštívit hezky dlouho. Je to příjemné a voňavé místo s báječnou kávou. Bohužel i zastrčené, navíc poslední úsek cesty byl dost ošklivý, takže jsem byla zpočátku přesvědčená, že znovu sem už nepůjdu. Ale zdejší flat white rozhodně stojí za pokus o vyhledání lepší trasy. Pozn. člověka.). Potkaly jsme tu báječné muchlací dámy, pochutnaly si na sušence a trochu se ohřály. Po takovém parádním dopoledni jsme pak doma spaly skoro až do večeře. V sobotu skončil jeden rok a začal nový. Pozná se to podle toho, že venku začínají bouchat petardy a dělobuchy, kterých se moc bojím. Užitečné nejsou vůbec k ničemu a dokonce si myslím, že by starý rok skončil i bez nich. Tenhle den je pro nás tedy ve znamení útěku před hlukem. Tentokrát jsme odjeli k Matyldě, kde nový rok přichází trochu tišeji. Pěkně jsme se proběhly, užily jsme si malé člověky, ochutnaly dobroty a hlavně jsme byli spolu. A to je nejdůležitější. Tak ať máte i vy v novém roce vždycky někoho po tlapce!
Pac a pusu.

Číst 427 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání