pondělí, 16 leden 2017 17:30

Rok Megery

Ahoj, dnes vám štěknu o přineseninách. Jak víte z minulého článku, Megera je doma už celých 12 měsíců a já jsem si na ní skoro zvykla. Přesně před rokem proběhlo zcela nenápadné setkání v centru Prahy, které otočilo můj klidný princeznovský růžový svět vzhůru nohama. První noc s Megerou jsem nezamhouřila oko, protože ta uštěkaná psa nezavřela tlamu, komentovala každé hnutí snad i brouků v trávě za domem. Prvních pár týdnů jsem doufala, že jí vrátíme. Prvních pár měsíců jsem se snažila ve všem jí neustupovat a dokázat jí, kdo je slunce v životě mého člověka (Což nebude nikdy jinak. Já jsem a budu jediná.). No, a pak jsem pochopila, že to prostě jiné nebude. Ne, že bychom se dělily o pelíšek (Máme pro jistotu hned tři, abychom od sebe mohly být dostatečně daleko.) a nikdy se nepohádaly, ale na gauč se obě vejdeme (Tedy každá do svého rohu, samozřejmě, žádná přehnaná blízkost.) a krev ještě netekla (Ne moje. Můj člověk měl od Megery díru v ruce.). Ven už taky nechce chodit desetkrát denně a v noci dodržuje klid. Kromě potřeby občasného pořádného protažení a utahání je z ní psa válecí. Postupem času už se začala vyjadřovat jen k dění u Roxinkových, což je snesitelné (O řvaní venku nemluvím, oblíbenců moc nemá.). Není tak úplně nerozbitná, jak se dlouho zdálo, neb na své první přineseniny pozvracela půl bytu. Asi se jí nevyplatil obvyklý lov potravin. Večer pak nedostala jídlo a zírala jak zjara (Druhý den pak byla superradostná z mrkve s rýží.). V kavárnách se někdy chová i slušně, pokud tam tedy není Foxík. Pravidelně to trénujeme. Onehdá se ale nezachovala v Bistru Francin, takže jsme tam teď pro jistotu zašly zkontrolovat, jestli nemají její foto na nástěnce s nápisem Nežádoucí. Byly jsme tam vřele přivítané a pořádně pomazlené (A zdejší flat white je taky jako pohlazení, po duši. Pozn. člověka.), takže to asi nebude tak horké. Ufff. Taky už lze na 10 vteřin nechat některá jídla (Kupříkladu zeleninový salát.) bez dozoru, aniž by se na ně vrhla a snědla je, což je velký pokrok. Ale dejte na stůl chlebíčky a uvidíte, jak rychle si je poletí vyzvednout. Za pozitivní považuju, že slavím dvakrát víc přinesenin a narozenin než předtím, můj člověk je víc se mnou doma a když je nouze, Megera po tlapce dobrá. Máte taky doma parťáka?
Pac a pusu.

Číst 474 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání