pondělí, 20 únor 2017 17:50

Vymalováno

Ahoj, dnes vám štěknu o přestavbě a nedělní zábavě. Protože poslední část minulého roku byla u nás ve znamení ztrát a smutných změn, usoudil můj člověk, že současný rok začne změnami pozitivními a obrátí náš byteček vzhůru nohama. Začalo to odstěhováním našeho gauče do vedlejší malé místnosti, která tam dřív ani nebyla. Pak vznikla nová psí "bouda" (Pod stolkem. Je to bouda vícefunkční.) pro Megeru, která docela ráda spí v ohraničeném prostoru, kam za ní nemůže bubák ani jiná havěť. Kuchyňská zeď změnila barvu, což je mi celkem jedno, stejně si nejsem úplně jistá, jaká to přesně je, protože my čtyřnožci vidíme jiné spektrum barev, než člověkové (I když rozhodně není pravda, že vidíme černobíle.). Naštěstí naše lednice s mrazákem plným masíček zůstala na svém místě a nezměnilo se ani to, že není nikdy prázdná. V další etapě se zase stěhoval gauč, naštěstí už jen dočasně a barvu změnila malá místnost. Ta dostala i novou pokrývku podlahy a kromě našeho gauče tu budu mít ještě další pelíšek. To ale až najdeme nějaký se správným vzhledem, tahle místnost je totiž dyzajnová a stará béžová deka tu prý nemá co dělat (Zatím tam teda je, ale můj člověk se tím směrem radši moc nedívá.). Naštěstí my s Megerou jsme dekorativní dost, a tak se tam můžeme rozvalovat, co psa ráčí. Při všem tom zkrášlovacím shonu jsme trochu zanedbávaly naše chlupaté kamarády. Na delší procházku teď chodíme ráno (Megera dostala nové vodítko, dlouhé jako 15 jezevčíků za sebou, takže si může vesele lítat, a přitom je pod kontrolou a neodchází, kam se jí zachce. Zato já jsem dostala výtku, že si sedím na uchu. Nevím proč. Vždycky přece úplně přesně vím, kde jsem.), takže vždycky potkáme někoho z party "venčení v 8:00", ale odpoledne už je to slabší a venku bývá jen pár tlapek. V neděli se tedy náš člověk rozhodl vzít nás na lítačku do Riegrových sadů. Byl by to další pejsčí ráj, kdybychom tu nemuseli chodit na vodítku, což Megera splnila (Nerada.) a já ne. Jsem psa bezšňůrová a byla by škoda se tu pořádně neproběhnout. Sice jsme v Riegrových sadech už párkrát byly, ale křížem krážem je projít jsme zvládly až tentokrát (I když vlastně vůbec nejsou rozlehlé.). Vyrazily jsme z náměstí Jiřího z Poděbrad, prošly snad každou cestičku a pak zamířily do našeho nejoblíbenějšího Coffeeparku na svačinu (Na zdejší palačinky už jsem se těšila hodně dlouho. A až na místě jsem si uvědomila, jak mi chyběla příjemná atmosféra téhle kavárny. Pozn. člověka.). Je skvělé, že tu mají dobroty i pro nás! A jak se mění váš svět?
Pac a pusu.

Číst 911 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání