pondělí, 06 březen 2017 18:18

Blízká setkání

Ahoj, dnes vám štěknu o lítačkách a nových objevech. Zábava začala ve středu ráno, zamířily jsme totiž do kanceláře. Před obědem můj člověk někam zmizel, naštěstí nás ale proti stesku vybavil kousacím uchem z krávy. Po obědě jsme si zašly protáhnout tlapky do onesip coffe. Tenhle espresso bar je tak malinký, že je tu vlastně nonstop narváno (Tentokrat tu bylo těsno doopravdy, sešlo se nás tu snad 10. Na kvalitu kávy to samozřejmě vůbec vliv nemělo a vlastně to bylo moc příjemné. Méně místa se tady rovná více prostoru pro komunikaci. Pozn. člověka.). Jako vždy se tu našlo dost pořádného podrbání a obdivu. Dokonce si nás i fotili, což teda není divu. Odpoledne se konalo u nás v práci další setkání Psího života, projektu zaměřeného na zlepšení komunikace čtyřnožců a jejich člověků (Především těch, co místo nohou používají kola.). Účast byla hojná, pejsků se nás sešlo 7 a člověků ještě víc. Nejhlasitější byla samozřejmě Megera, navíc se pouštěla do bitek, takže musela být panem lektorem usměrněna. Popravdě se ale ani zdaleka nedá říct, že řádila jak černá ruka a ve srovnání s obvyklým standardem bylo její chování takřka poklidné. Dozvěděly jsme se spoustu zajímavostí, užily si čuchání a legraci a pořádně se unavily. Ve čtvrtek jsme po obědě jely do kanceláře znovu, všem je totiž jasné, že s námi to tam je lepší (Teda se mnou. Megera byla přistižena, jak dělá louži u police s knihami. No, dáma to opravdu není.). Později odpoledne jsme vyzvedly Ozzáka v jeho práci a vyrazili jsme se prolítat na Vítkov. Tam je to veliká psí paráda a moje lýtka už běhání opravdu potřebovala. Megeru jsme ztratili jen dvakrát, jednou se zapomněla na lovu a podruhé se zapasovala košem na pusu do plotu. Byla osvobozena a následně uvázána na svou dlouhatánskou šňůru. Ozzák nedávno objevil na dolním Žižkově naproti divadlu Járy Cimrmana zbrusu novou kavárnu My coffee story, tak nás tam vzal (V těchto končinách je takhle příjemné místo opravdu vítané. Flat white mi tu připravili báječný a obsluha navíc bez mrknutí oka zvládla i Toničky občasné hlasové projevy. Pozn. člověka.), abychom si trochu odpočinuli. Další den odpoledne jsme se i s mým malým člověkem vypravili na dlouhou cestu metrem směr Velká Ohrada. Tady jsme vyměnily malého člověka za Foxíka a vyrazili jsme do Prokopského údolí na lítačku kolem retenční nádrže. Megera tentokrát Foxíka ani nerasila, ale ke konci se ukázalo, že jen sbírala síly na velký úder, přičemž se chovala jak zjednaná a vypadalo to, že by jí můj člověk nejradši přetrhl (Což by nebylo marné, protože už je poučen a jistě by mi teď pořídil něžnou a tichou sestru.). V sobotu odpoledne bylo opravdu krásně, takže jsme se zajely seznámit s novými kámoši a prolítat na Parukářku. Tady je skvěle v každém ročním období, ale jarní sluníčko parku ještě přidalo na půvabu a byl tu snad úplně každý. Odtud jsme došly na Floru kde jsme se potkaly s Chrisem a jeho člověkem. Cílem procházky byl náš oblíbený Coffee park (A palačinka, jak jinak. Pozn. člověka.). Samozřejmě jsme si koupili kousací dobroty ke svačině, protože jsme potřebovali energii ještě na procházku v Riegrových sadech. Po ní jsme se ještě dlouhatánskou dobu zdrželi na náměstí Jiřího z Poděbrad, protože tu člověci pořád něco jedly a pily (Je tu totiž vinotéka Noelka, kterou poznáte podle davu lidí na chodníku před vstupem. Majitel vsadil na tuzemské víno a neuvěřitelně nízké ceny, takže jsem si při placení dvou sklenek Hibernalu musela ověřit, jestli jsem se nepřeslechla. Bílé víno se asi moc nehodí ke kombinaci s báječnými čerstvými jarními závitky z blízkého Pho Vietnam bistra, ale to nám ani trochu nevadilo. Být tak o 10° tepleji, večer by neměl chybu. Pozn. člověka.), a skoro vůbec nám nedaly ochutnat! Poslední část cesty vedla na Olšanské náměstí, a to už jsme se moc těšily domů na maso a do pelíšků. A kde nejradši běháte vy?
Pac a pusu.

Číst 410 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání