pondělí, 03 duben 2017 17:28

Psa vyvoněná

Ahoj, dnes vám štěknu o cachtačce a mňamkách. Tento týden jsme oproti zvyklostem začaly pěkně akčně. V pondělí odpoledne jsme po dlouhatánské době vyrazili ven s Jimem. Bylo krásně, takže jsme procourali sídliště křížem krážem, zašli jsme do parku Přátelství a došlo i na první letošní (Už v březnu!) točenou zmrzlinu (Byla skvělá! Vážně jsem uvažovala o další porci, ale bohužel jí příliš rychle vyprodali. Tak příště. Pozn. člověka.). V úterý jsme doprovodily mého člověka do práce. S obědem to tentokrát moc slavné nebylo, což teda Megeře mohlo být jedno, protože v nestřeženém okamžiku sežrala příděl dobrot na celý týden (Ach jo.). Odpoledne jsme znovu vyrazily do tajemného místa za vraty (Některé závislosti vznikají rychle a Vnitroblok v Holešovicích k nim bude bezpochyby patřit. Pozn. člověka.). Byl tu příjemný chládek a linecké kolečko. Po práci jsme pak vyrazily na dlouhou cestu autobusem na Libuš. Na jejím konci na nás čekala Agnes, což bylo parádní, a vzala nás do Modřanské rokle. Tady jsme ještě nikdy nebyly a je to veliká škoda, protože je tu úplně všechno, co psa potřebuje. Navíc tu jsou jen člověci s koly, ale nedá se nic dělat, vejít se sem musíme všichni. Pořádně jsme se rozlítaly a tak nám ani nedošlo, že máme v cestě rybník (S pěkným žabincem. Echt. Pozn. člověka.) a že už vlastně neběžíme, ale plaveme. Já teda vodu vůbec nemám ráda a nechápu, jak se to přihodilo, ale musím uznat, že jsme si tam pořídily tak parádní vůni, že nám i člověci záviděli (Spíš jsme potřebovali zjistit, jestli se tahle akce obejde bez sprchy, nebo ne. Pozn. člověka.). Pak už procházka probíhala splavně. Došly jsme až k Modřanské poliklinice a pak už vyrazily do pelíšku. A do vany, achjo. Ve středu přijelo auto s obrázkem rohlíku a doplnilo odměnové mlsky. Teď jen, aby se k nim Megera nedostala mimo program. V pátek odpoledne nám náš člověk přinesl novou plyšovou zvěř na zabíjení (Držím se pravidla, že za každou nově koupenou věc musí nějaká stará z domu, k někomu, kdo jí potřebuje. Tentokrát jsem vybrala dobročinný obchod Restart shop. Mají tu spoustu zajímavých věcí a taky hračky, takže jinde je už pro pejsky kupovat nebudu. Navíc tu najdete i velkou plnou knihovnu, takže pokud byste rádi za knihy neutráceli stovky, ale desetikoruny, určitě tam zajděte. Pozn. člověka.), a potom nás vzal na výlet autobusem na zastávku Pod Táborem. Odtud jsme prošly do nové Třešňovky (Byly jsme tu přesně před rokem a tehdy to žádná krása nebyla. Náročná revitalizace z tohoto místa moc útulný prostor neudělala. Tentokrát už to bylo trochu lepší, bylo tu zeleněji, přibyly lavičky a návštěvníci a většina stromů nasazovala na květ. Pozn. člověka.). Megera mimo naše sídliště může běhat na volno, takže jsme se parádně protáhly obě. Na Jarově teď sídlí Puňtova první psí cukrárna, tak jsme se zašly podívat, jak po přestěhování vypadá a co tu mají dobrého (Je moc útulná a příště tam vyzkouším i nějakou dobrotu pro lidi, ale venku bylo nádherně a tak jsem pejskám jen nakoupila žvýkací tyčinky a sušenky s jehněčím masem, ale nezdržely jsme se. Pozn. člověka.). Odtud nás tramvaj dovezla do Aera, což je psafriendly kino, ale člověci sem můžou zajít klidně i jen tak na kávu nebo pivo (A to jsem přesně udělala. První letošní den s počasím na tričko bylo třeba oslavit. Vyzkoušela jsem tmavou 11° z létajícího pivovaru Klínec - Katz. Moc dobrá byla. Pozn. člověka.). A čtyřnožci tak mají čas si v klidu sníst kachní kousací masíčko od Puňti a pak se prospat a ochladit. V sobotu jsme ještě potvrdily začátek zmrzlinové sezóny s Ájou&spol. (Kromě vanilkové a čokoládové jsme vyzkoušely i pařížský krém.) a v neděli si užily naše malé člověky. A jak si trávíte slunné dny vy?
Pac a pusu.

Číst 387 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání