pondělí, 17 duben 2017 18:14

Lovit!

Nazdar, tady Tony. Jako co mi bloncka předminulej tejden provedla, to nemá vobdoby. Mě už se nezdálo, jak do mě nechala zapíchnout tu jehlu a sebrat mi krev! No, ale zjevně jí to bylo málo a tak mě vzala k tý doktorce znova. A teď to tam bylo mnohem horší. Napíchla mě znovu a tentokrát sem usnula, a když sem se vzbudila, slintala sem na bloncku a měla díru v břiše (Sešitou teda, ale nebudeme zmenšovat mý utrpení slovíčkařením.). Pekelně to bolelo a doktorka (Už mi teda tak sympatická nepřišla.) sdělila, že mě propustí, jen když začnu chodit. No, co to je jako za blbej nápad? Proč mám chodit, když to bolí a bloncka je ochotná (Se mohla přetrhnout.) mě poponášet? Muhehe, výčitky svědomí, toho je třeba využít. Pár kroků sem předvedla, ale zas sem to nepřeháněla a piškot (Za takovou tragédii se teda nepředaly.) sem si nechala donést. V pelechu sem dostala svetr (Protože pacient musí být v teple, dá rozum.) a na hlavu takovej nočník z plastu, nevim proč. Až do rána sem střídala kníkání s kňučením, aby se bloncka nevyspala a tvářila sem se naprosto utrápeně, aby měla vo čem přemejšlet. Pak se šlo na kontrolu, naštěstí už mi nikdo nic nesebral, jen mi měřily teplotu a to teda taky neni žádná hitparáda. Doprovodila sem pak bloncku do práce, kde sem se natáhla na gauč a budila soucit. V tom sem pokračovala v pelechu pod stolem a vyneslo mi to mrak dobrot (Dobrý vědět.). Až do konce týdne sem se pak nechala vobskakovat a rozmazlovat. V neděli už mě to ale přestalo bavit a rozhodla sem se bejt zase psa jásavá a dravá. Bloncka z toho byla radostná a tak nás vzala ve čtvrtek do našich hor. Sice mi tam hrozně moc chyběla hovězí polívka se strouháním a drbání od toho člověka, co nám zmizel, ale musela sem rozveselovat bloncku, aby nebyla smutná. Brala sem jí na pořádné lítačky (Na jedný sem ulovila úžasnou nohu ze srnky, nebo kdo to byl, z čehož bloncku vomejvalo, ale to měla dost smůlu, neptala se mě na vodběr vorgánů, tak já se neptám, co si myslí vo tomhle.), spala sem s ní v posteli, pelichala a moc sem neposlouchala, abych jí udržovala ve střehu a nenechala jí přemejšlet vo smutnostech. Sem prostě přítel člověka! Tak zdar.

Číst 416 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání