pondělí, 24 duben 2017 17:57

Za čumákem

Ahoj, dnes vám štěknu o šňůře v břiše a pořádné procházce. V pondělí měl můj člověk poslední volný den a protože venku lilo jako z konve, trávily jsme ho odpočinkem. O to lépe jsme pak byly připraveny na úterní cestu do práce (Už jsem doufala, že s námi zůstanou krásné teplé jarní dny, ale teď to zase vypadá skoro na sníh a ráno bývá na teplou bundu. Na pokračování zmrzlinové sezóny to aktuálně opravdu nevypadá. A já tak nesnáším zimu!). Tentokrát jsme vystoupily na Florenci a cestou do kanceláře se zastavily v Urban Café (Mezi pětidenní volno a návrat do reality je potřeba zařadit něco, co přechod usnadní. Espresso je na to ideální a tohle místo je navíc krásné úplně jinak, než velí minimalistické trendy. Díky příjemné obsluze a báječné kávě spolu s neobvyklým interiérem plným květin se tahle kavárna jednoduše stane místem, odkud nebudete chtít odejít. Pozn. člověka.). Kolegů se v práci moc nesešlo, ale i tak se k obědu nějaké dobroty našly (To je pro psu pracující beztak nutnost.). Odpoledne měla Megera kontrolu u paní doktorky, na což se připravila tak, že si vyndala téměř všechny stehy sama. A dokonce i jeden, který měl zůstat schovaný v břiše. Dostala sprdunk a musí ještě nosit na hlavě ten plastový krunýř, co v něm vypadá tak legračně. Navíc se má natírat dezinfekcí. Já jsem si nechala zkrátit drápky. To je sice nutnost, ale taky pěkná otrava. Protože jsem byla pašák a nic naplat, Megera taky jíst potřebuje, dojely jsme si tramvají do obchodu s pejsčím masem a koupily jsme si tolik hovězího, prasete, kachny a rybek, že to můj člověk málem neunesl a u v mrazáku (Máme teď jen malý šuplík. Velký mrazák na nás čeká v komoře, a až se vyřeší jeho připojení k elektřině, které tam zatím nemá, odpadnou nás starosti a maso zase bude vozit autíčko. Zatím ale najednou víc než 7 kilo kupovat nemůžeme a s různorodostí to taky není úplně hitparáda.) ho čekala bojovka, protože nám přál a masíčka bylo moc. Tak jsme aspoň měly pár dnů nadstandardní porce. Jsme psy běhavé, tak to vůbec nevadí, a navíc jsme potřebovaly energii na sobotní charitativní pochod Přímo za čumákem v Kunratickém lese. Toho už jsem se účastnila potřetí. Megera ještě nebyla nikdy, neb loni touhle dobou řešila hormonální nestabilitu a musela tedy být společenských událostí stranou. I letos se k nám přidala Agnes, která už tuhle trasu taky zná jako své tlapky. A stopadesátnebokolik dalších pejsků, samozřejmě, protože každý čtyřnožec, který žije v blahobytu, by se měl aspoň trošku podělit s těmi, kteří takové štěstí nemají. A to i tehdy, když je venku počasí, že by psa nevyhnal, což se stalo nám. Naštěstí během pochodu pršelo jen mírně nebo vůbec, tak jsme se pořádně prolítali s dalšími účastníky a člověci moc nemokli, když hledali odpovědi na otázky kvízu (Tento rok jsme i některé věděli nebo aspoň tušili. Ale jestli larva mouchy vidí, případně jak dlouhý život má kapr, si nejsem jistá doteď. Pozn. člověka.). V cíli jsme dostaly medaili a pak už se rozpršelo pořádně. Ke krčské nemocnici jsme dorazily mokré jako myši. Naštěstí nás můj člověk nikdy nenechá trpět a tak jsme se jely ohřát a odpočinout si do psafriendly nákupního centra Arkády (Ochutnala jsem tu karamelového Mr. Donuta, který byl dobrý, ale dalšího už zkoušet nebudu. Umím si totiž představit lepší prasárničku s mnohem méně junk složením. Pozn. člověka.). Po svačině (Když došla naše masíčka, podělil se s námi jeden hodný člověk o marmeládovou koblihu.) a nabrání sil jsme sedly na autobus a odjely si užít Matyldu (Kauza přežití Megery v její blízkosti zatím beze změn. Pořád není jísté, jak to dopadne a už to skoro ani není pikantní.) a naše malé člověky za Prahu. A na jaká "zvláštní" místa chodíte vy?

Pac a pusu.

Číst 408 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání