pondělí, 15 květen 2017 18:04

*****

Nazdar, tady Tony. Se normálně bloncka mega předvedla a poslala nás na dovolenou (Sama vypadla na ňáký velký pískoviště, nevim, co jí to napadlo. Ale jako dobře pro psu, že jo.). Zase sme se nakvartýrovaly do hustýho luxusního hotelu s vlastní zahradou, krasavcem spolubydlícím, spoustou dobrot a každodenní super lítačkou po lesích. Tam bylo spoustu ocasatejch, který by se dali zabíjet, což mi teda vedoucí hotelu nechtěla dovolit (A pak to taky nahlásila bloncce. Že prej sem bitkařka. Žalobnice.). Byly tam i malý vedoucí, který měly hlavní účel rozmazlování psy a muchlání. A nejvíc nejlepší bylo, že bloncka se nějak neurčitě vyjádřila k denním dávkám masa a tak sme ho dostávaly úplný hromady. Takže konečně tolik, kolik si představuju. Prostě fakt paráda to byla. Takže nechápu, že si bloncka myslela, že jí budem nějak bouřlivě vítat, když z tý ciziny přitáhla zase domů. Navíc se pak nepředvedla navopak vůbec, protože nám na talíř hodila hned míň masa (A myslela si, že to nějak vylepší mrkví a vločkama. Fakt vtipná je.). Druhej den ráno sem v misce neměla vůbec nic, protože došlo k další mílce. Nevím, proč vydedukovala, že když pobleju postel, nemám dostat jíst nic. Vždyť vo to víc mám prázdný břicho, snad. Ach jo. No, nevybrala sem si nejlíp. V pátek chtěla oslavit naše shledání (Mě radši měla nechat v hotelu!) a tak sme vyrazily do Stanu, co nám už zase vyrost u metra Střížkov (První letošní Démon by byl důvodem k oslavě sám o sobě. Ale návrat domů k pejskám si ji zaslouží mnohem víc! Pozn. člověka.). Tam sem mohla jít bez šňůry pro blbý (Blbá je vona bloncka a na sídlišti mě tahá přivázanou. Vůbec nepochopila, že se snažím hledat jídlo a přispět do rodinnýho rozpočtu.) a tak sem si hned vopatřila housku, protože už sem byla děsně hladová. Tu mi kupodivu nesebrala, protože je prej dijetní nebo co. Bych se na to podívala. V sobotu zase usoudila, že se za tu dobu, co trajdala u velký vody, mohlo změnit něco v Park Café (Co asi.) a tak nás táhla tam (Měla jsem pocit, že potřebuju ledovou kávu se zmrzlinou. Byla dobrá, ale těžká do žaludku. Takže pro příště už budu kávu a zmrzlinu spojovat jen v affogatu a tady si jako dezert radši objednám nějaký dortík. Pozn. člověka.). Změnilo se teda to, že sem nedostala vůbec žádnej perníček (A ať mi nikdo neřiká, že je to kvuli tý bezvýznamný blicí epizodě.). A navíc, sotva bloncka dopila, obloha se pořádně zatáhla a vycházeli z ní divný zvuky. Sem sice díky svýmu nejasnýmu původu psa životaschopná a bytelná, ale zase vocaď pocaď a tohle poslouchat nehodlám (A ségra už vůbec. Klepala se jak drahej pes. Což vona neni.), takže sem nabrala hezky pěkně rychle směr k domovu. V neděli měla bloncka ňákej zásadní den se ségrou (Přesně před 5 lety jsem si přivedla domů toho nejlepšího psa na světě, Rozárku. Pozn. člověka.), a tak sme si udělaly vejlet do města. Zase pršelo, já nevim, že tohle nějak nevyřeší... Vzala nás na oběd do restaurace, akorát mi neni jasný, proč zrovna do tý, kde nenajdete maso ani mikroskopem (Dostala jsem totiž chuť na burger z veganského a náramně psafriendly bistra&kavárny Moment. Vybrala jsem Smokey a k němu přidala božský čokoládový dort s rumem a kávou. Pozn. člověka.). Ještě klika, že sme tu byly nejvoblíbenější a každej nás muchlal. A taky sme dostaly vochutnat ze stolu (Mimo pelech můžu.). Pak si bloncka hustě parádně vylepšila reputaci, protože mi domluvila piknik s Foxíkem u nádrže v Prokopskym údolí! Sice tam byla i konkurence v podobě chlupatý béžový psy, ale já se jen tak nezaleknu a Foxík stejně zůstane jen můj! Navíc bylo kolem tolik dobrot, že bojovat bylo zásadnější spíš vo pistácie a housky. Kachny a běhavý člověky jsme pak už lovili skupinově, tlapu v tlapě.
Tak zdar.

Číst 435 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání