pondělí, 29 květen 2017 17:33

Až do Olomouce

Ahoj, dnes vám štěknu o pořádně nabitých dnech. Minulý týden byl totiž neobvykle akční. Hned v pondělí ráno můj člověk pracoval na Vyšehradě a protože tam je krásně a práce to byla psafriendly, vzal nás sebou, abychom se trochu prolítaly na trávníku v parku na území bývalého něčeho, co se jmenuje akropole. V kanceláři pak Megera trénovala nový povel "Skoč na klín" a výjimečně si ani neseděla na uchu. Odpoledne nás tramvaj dovezla ke kavárně Park (Ochutnala jsem tu quiche. Byl skvělý. Pozn. člověka.), kterou najdete na konci Kamenické ulice, hned u jednoho ze vstupů do Stromovky. Což byl samozřejmě náš běhačkový cíl. Ve středu jsme pracovaly znovu a po strávení obědového kuřete nás čekala procházka centrem do Husovy ulice, kde najdete Crème de la crème. Jejich zmrzlinu (O dokonalosti slaného arašídu ví už kdekdo, ale přidala jsem i kokos a byl božský taky. Pozn. člověka.) milujeme! Odtud jsme cestou necestou došly do klidného parčíku Národního probuzení (Tady je jediná tráva široko daleko, takže úplně psí tahle procházka teda není.) a potom do kavárny SmetanaQ, která je od něj vzdálená jen pár kroků (Káva Doubleshot, lehoučké růžové zweigeltrebe, krásný vzdušný interiér a výhled na Petřín, to je oč tu běží. Pozn. člověka.). Takových podnětů na jednu psu, a představte si, že jsme do práce vyrazily i ve čtvrtek. Konalo se totiž další setkání Psího života, projektu, na kterém naše organizace spolupracuje s Ligou vozíčkářů (Jak jsem vám už štěkla, psí člověci se tu díky našim lektorům učí, jak se svými čtyřnožci lépe komunikovat.). Odpoledne jsme ještě proběhli s Jímou náš park Přátelství a ani jsme si pak pořádně neoddychly a už byl pátek ráno a nás čekala dlouhá cesta vlakem až do Olomouce. Pro člověky je to prý krásné historické město, ale s psafriendly to tam není žádná sláva (Zběžně jsem se seznámila se zdejší vyhláškou, podle které musí být pes na vodítku vlastně všude a v historickém centru musí mít navíc nasazený i náhubek. Míst pro volný pohyb je minimum a pro turistu jsou vesměs nepoužitelné, protože jsou mimo centrum. Pozn. člověka.). My jsme kromě penzionu Moravia, kde jsme měly dočasný pelíšek, ohodnotili v pátek jako psafriendly restauraci Michalský výpad u Bezručových sadů (Rozhodně neuděláte chybu, když se sem vydáte na oběd. Pozn. člověka.) a Traffic Coffee! (To je můj olomoucký hit s báječným affogatem a prima obsluhou. Pozn. člověka.) u sadů Čechových. Večer jsme poseděly (A poležely.) v Masných krámech (Tohle místo mě nadchlo! Pozn. člověka.) a pak zašly na Horní náměstí na jarní vinné slavnosti (Můj člověk tvrdí, že se hlavně kochal městem, ale nejsem o tom tak docela přesvědčená.). V sobotu člověci (My jsme měly v pelíšku křídlo z kuřete.) posnídaly u kina Metropol (Tady se konal Den kávy a tak kromě skoro nemravného množství skvělých cupcakes sestávala snídaně hlavně z espressa. Pozn. člověka.). Po nezbytném předobědovém odpočinku u botanické zahrady jsme se vydaly strávit odpoledne na Svatý kopeček. Je tam velký dům zvaný bazilika minor. Nic, bez čeho by psa nemohla žít. Naštěstí tu můj člověk konečně rozbalil ty nejlepší steaky z makrely. Mňam (Doufala jsem, že takové bude i mé jídlo v restauraci Fojtství, od které jsem si hodně slibovala, ale opak byl pravdou. Chuť jsem si spravila ledovým čajem v příjemné kavárně Na kopečku, kde jsou čtyřnožci opravdu vítaní a mají i svou položku v menu. Pozn. člověka.). Ve vlaku domů jsme už se ani nepohnuly. Jedna by řekla, že po takovém týdnu zůstaneme v neděli v pelíšku, ale konal se dyzajn market, kde měli stánek i Sušienkovo a pro steak z anguse udělá psa ledacos a oželí i odpočinek. A po čem pookřejete vy?
Pac a pusu.

Číst 382 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání