pondělí, 24 červenec 2017 14:32

Železné hory

Ahoj, dnes vám štěknu o vzpomínkové výpravě. Jak už vám psala Megera, můj člověk (Nevím, proč je pořád vůči němu tak negativně naladěná. Je přece úplně skvělý a bez chybičky.) si pořídil nějakou pupínkatou nemoc, kvůli které se nesměl vůbec s nikým bavit, a tedy ani my s dalšími chlupatci. Takže přišla ke slovu jediná výhoda Megery, totiž že s ní nikdy nejsem úplně sama. Sice štěká jako chuligán a píše jako čuník, ale lepší něco, než vůbec nic. Pár dní samotky nakonec naštěstí uteklo a ve středu už byl můj člověk potvrzen jako zdravý a chorobu neroznášející a tak jsme hned druhý den mohly vyrazit na poklidný výlet s malými člověky do Železných hor (Prarodiče mívali chatu u rybníka Dolní peklo a tak si jednou za pár let jezdím do těchto míst zavzpomínat. Je tu opravdu krásně. Pozn. člověka.). Naobědvat jsme se chtěli v kempu Kraskov, ale tam jako na potvoru nefungovala elektřina a tudíž ani stánek občerstvení. Takže jsme se proběhli kolem pekelských rybníků do EA hotelu Kraskov, kde jsme poobědvali na částečně kryté terase (Po rekonstrukci to tady náramně prokouklo, obsluha byla moc příjemná, dětské hřiště na dohled a jídlo dobré. S pejskem se tu můžete i ubytovat. Pozn. člověka.). Odsud jsme se zase po hrázi a lesem vrátili do kempu, a to už bylo teplo akorát tak na odpočinek u vody. Megera si smočila nohy, já ne. Ale pití po tlapce není ve slunných dnech rozhodně k zahození. Našly jsme si pěkné místo ve stínu a okusovaly klacíky. Bylo jich kolem asi stopadesátšest, takže Megera samozřejmě pořád otravovala, aby měla zrovna ten můj. Achjo. Po odpolední svačině jsme se přesunuli do Chrudimi (Hledat o prázdninách na poslední chvíli ubytování v chatkách v kempu je totiž úplně marné. Takže jsem pro přespání vybrala první blízké větší město, které navíc z výletů znám. Pozn. člověka.). Kupodivu jsme tu dostaly velikou mísu vody i na místě docela nečekaném, ve venkovní části dětské herničky Bejbiště (Nevím, jak je to při větší obsazenosti a obvykle by mě ani nenapadlo to zkoušet, ale mile mě to překvapilo. Pozn. člověka.). Ubytování jsme si zařídili v příjemném penzionu U Náhonu v malebné ulici jen kousek od historického centra (Za sympatickou cenu jsme získali asi nejlepší pokoj v domě, s kuchyňkou a dvěma ložnicemi. Navíc je v přízemí domu vinárna s krásnou malou zahrádkou, takže s elektronickou chůvičkou si i s malými dětmi můžete užít dlouhý večer u sklenky. Pozn. člověka.), kde se za nás neplatí žádný poplatek, což už jsme opravdu dlouho nezažily (Naopak kdysi v Hati jsem za přespání Rozárky zaplatila snad 300 Kč a radostná jsem z toho nebyla. Pozn. člověka.). Po snídani jsme se prošli centrem města (Místa, kde jsou pejsci vítaní, jsme tentokrát nehledaly. Je tu ale spousta kaváren a restaurací se zahrádkami, které v letních měsících můžete využít. Pozn. člověka.) a potom vyrazili do přírody. Nejdřív jsme se protáhli v lese u Ústupek a pak se přesunuli na pláž Sečské přehrady. Dopoledne tu bylo docela prázdno, takže jsme se mohly prolítat do sytosti (Nenašla jsem informaci, jak to tu s volným pohybem pejsků je, ale bez vodítka jsme jich tu potkali několik. Pozn. člověka.), což využila hlavně Megera, která běhala mezi vodou a pískem jako vítr. Na oběd jsme zašli tentokrát do hotelu Kapitán (S EA je zcela nesrovnatelný, ale pokud vám občas nevadí nezdravá kempová kuchyně, hladem tu trpět nebudete. Pozn. člověka.) a jeho název asi inspiroval člověky k zapůjčení pramičky, na které jsme vyrazili na popolední projížďku (Já mám tedy radši pod tlapkami pevnou zem, a pád do vody při doplutí bych si rozhodně ráda odpustila.). Zbytek odpoledne jsme pak trávily odpočinkem v trávě. Před odjezdem jsme se ještě krátce proběhly a pak už nás čekala jen cesta domů. Tady jsme spaly jako zabité až do sobotního večera, budily jsme se jen na procházky a kuřecí srdíčka v misce. V neděli už jsme byly zase čilé a tak jsme vyrazily na odpolední svačinu na Street food jam před klubem Cross (Pravda je, že ač náš výlet neměl jinak chybu, chyběla mi dobrá káva. A 360 cups of coffee slibovali na tuto akci takové skvosty, že jsem si tam prostě musela dojet spravit chuť. A dobře jsem udělala, espresso na led připravené Jaroslavem Slámečkou mě rozhodně nenechalo chladnou. Vyzkoušela jsem i rolovanou zmrzlinu, protože něco, co se připravuje tak fancy způsobem, nedokážu odmítnout. Pozn. člověka.). Pak začalo pršet a to byl jasný pokyn k návratu do pelíšků. A kde jste byli na výletě vy?
Pac a pusu.

Číst 371 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání