pondělí, 14 srpen 2017 18:14

Po stopadesáté

Ahoj, v našem stopadesátém článku vám štěknu o klasickém trojboji a cestě k řekám. Tentokrát se žádný poklidný start týdne nekonal, hned v pondělí jsme zašly do Stanu na Střížkově (Démon volal. Pozn. člověka.) a na úterní odpoledne nám náš člověk domluvil setkání s Chrisem na náměstí Jiřího z Poděbrad. Nejdřív jsme zašli do kavárny Cafefin (Je tu krásně a ledový drip s kousky pomeranče byl báječný. Pozn. člověka.) a potom si našli lavičku, která byla aspoň trochu ve stínu, sháněli dobroty (Ulovila jsem krajíc chleba s dírou!) a seznamovali se s okolo jdoucími chlupatci (A já jsem si mezitím dala skvělé čerstvé rolky z Pho Vietnam a Veltlínské zelené z vinotéky Noelka. Spolu s kávou je tahle kombinace na teplé dny ideální. Pozn. člověka.). Cestou domů jsme se trochu zdržely v žižkovských hostincích (Z nichž za zmínku stojí jen nonstop pizzeria v Jagellonské, kam běžně pejsci vstup povolen nemají. Ve 3 hodiny ráno byla ale situace jiná, takže kdyby vás v noci přepadl akutní hlad, zkuste to taky. Pozn. člověka.) a domů dorazily až na snídani. To si vyžádalo následný celodenní odpočinek v pelíšku. Ve čtvrtek jsme hlídali malé člověky a další významná zábava pak byla na programu až v sobotu. To jsme na Černém mostě nastoupili do velikého auta a nechaly se odvézt do Mělníka, na Košt (To znamená, že člověci ochutnávájí víno a Megera ochutnává cokoliv, co někomu upadlo na zem. Pokud potkáme stánek s masem, má tendence ho sežrat celý.). Konal se v historickém centru a protože jsme tu byly už loni, bylo jasné, co kde hledat a kam naopak nechodit. První, co při vstupu na náměstí Míru padlo mému člověku do oka, byl minipivovar Němý mědvěd (Je mi jasné, že to zní podivně, začít Mělnický košt pivem, ale některým lákadlům se odolává těžko. Obzvlášť, když obsahují příjemnou zahrádku a dobrou tmavou dvanáctku Kňour. Hned vedle najdete kavárnu Cake Art, kterou známe už z loňska. Tady jsem si objednala skvělý rebarborový koláč. Pozn. člověka.). Aspoň trošku jsme se pak protáhly cestou na vyhlídku u zámku a potom už byl čas vína (Hibernal z Chateau Mělník i od Krause byl znovu báječný. Pozn. člověka.). Protože pobyt v městském centru moc psí zábava není, na neděli jsme si naplánovaly výpravu do zeleně. Draháňské údolí je k pořádným běhacím radovánkám jako stvořené a tak jsme odpoledne vyrazily právě sem. Jen jsme změnily obvyklou trasu a z Čimic došly až do Dolních Chaber (Tady se skrývá poklad, kavárna Pod Pavlačí. Na rozlehlém dvoře si tu můžete vychutnat třeba filtr z kávy od Doubleshot, báječný čokoládový dort nebo sklenku lehoučkého růžového vína, jako já. Pozn. člověka.), což přesně stačilo na dokonalé unavení osmi tlapek. A co vy, běháte rádi?
Pac a pusu.

Číst 363 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání