pondělí, 28 srpen 2017 18:31

Zábavy za humny

Ahoj, dnes vám štěknu o běhání tuhle a támhle. Předchozí týden byl super náročný, cestovaly jsme a potkaly skoro všechny nejlepší kamarády, co nebydlí u nás na sídlišti. Takže bylo potřeba zařadit pár trochu klidnějších dní. Začátek týdne tomu ale úplně neodpovídal, hned ráno totiž za námi přijel Foxík. Proběhly jsme se s ním v parku Přátelství, ukázaly mu hřiště pro chlupatce a pak bylo naše setkání přerušeno, neb Megera se vyválela v čemsi (Teda vím to úplně přesně, ale nechce se mi to štěkat. Člověčí bobek to byl.) a musela se odebrat do vany. Což strpěla celkem bez řečí a pak zaprasila celý byt. Navíc smrděla jako mokrý pes (Princezny nesmrdí. Nikdy. Aby bylo jasno.). V úterý jsme šly do práce a takový pracovní den jsme ještě neměly nikdy. Běhaly jsme mezi jednou a druhou kanceláří, člověci uklízeli, balili, vyhazovali a předávali. Hotovo bylo až odpoledne, kdy jsme si daly něco dobrého na oslavu a pak vyrazily na procházku. Tentokrát byla městská a vedla nejdříve do Martinské ulice, ke kávovým fanatikům do Republica Coffee (Míst se zábavným baristou, v krásné lokalitě, s vtipným interiérem a ochutnávkou Batch brew "jen tak" není nikdy dost. A navíc tu mají náramný aeropress. Pozn. člověka.). Když jsme si užily dost obdivu, přesunuly jsme se do Opatovické ulice (Obvykle sem chodím do Super Tramp Coffee, ale tentokrát jsem vyzkoušela novinku, Coffee and Riot. Tady jsem si dala aeropress znovu a už podruhé mě ten den napadlo, že není tak úplně pravda, že by se láska a kouzla nedaly koupit. Pozn. člověka.). Potom jsme si na Karlově náměstí konečně užily pod tlapkami zeleň, ještě se proběhly od metra a doma hned zalezly do pelíšku. Ve čtvrtek odpoledne jsme vyrazily na Kobylisy, nejdřív kousek autobusem a zbytek procházkou (Nebyl by problém jít pěšky celou trasu, ale kolem dálnice není moc hezká, takže jsem zvolila variantu popojet. Pozn. člověka.). Přímo naproti vestibulu metra tu je fajn dvůr, kde člověci můžou posedět a ochutnat různé dobroty (Kromě kavárny a bistra tu najdete farmářské potraviny a občerstvení. Já jsem tentokrát zamířila na specialitu Sedmý schod z Žateckého pivovaru. A taky na espresso a makronky od Nos macarons. Už jsem skoro zapomněla, jak jsou dobré! Pozn. člověka.). Samozřejmě by tu taky měli pořídit nějaké i nám, nebo si je prostě obstaráme samy (Vůbec mi není jasné, proč můj člověk nechce, abych mu oblizovala jeho jídlo.). V sobotu jsme se ani nehnuly z Proseka, a to znamená, že jsme ani nemusely využít žádné dopravní prostředky, které nemám ráda (Mám přece tlapky.). Odpoledne jsme vyrazily na zmrzlinový okruh kolem vody v parku a ten ještě protáhly až do restaurace Školička na Klíčově (Přísahám, že mezi velkou točenou míchanou a malým točeným tmavým Kolouškem z minipivovaru Beznoska bylo aspoň 20 minut. Takže dát si ještě B-ejl už ani nebyla prasárna. Zvlášť, když si počasí žádalo zmrzlinu i pivo. Pozn. člověka.). Tam mají navíc nové jezírko (O tom, jak do něj Megera dotáhla židli, ke které byla vodítkem přivázaná, se snad ani nebudu zmiňovat.), takže ve volných chvílích může psa uvažovat, na kolik večeří by vystačily zlaté rybky v něm. V neděli jsme měly poklidný postelní den (Ehm, pelíškový jsem chtěla štěknout.), protože náš člověk někam zmizel. Když se vrátil, byl cítit jako kavárna a donesl nám krásné nové růžové šátky od Funky Dog (Mně sekne náramně! A navíc je 30% z jejich ceny určeno na podporu chlupatců v nouzi. Takže tím, že jsem ještě krásnější, i pomáhám.). A co nejvíc sluší vám?
Pac a pusu.

Číst 357 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání