pondělí, 04 září 2017 17:33

Naše hory

Ahoj, dnes vám štěknu o hvězdné oboře a cestě do hor. V úterý jsme vyrazily s mým člověkem do kanceláře. Dopoledne bylo klidné, a s obědem to bylo nevalné (Ani kousek masa!), zato odpoledne po něm následovalo parádní. Vyrazily jsme totiž pracovat do obory Hvězda, která je zkrátka krásná. Cestou z Petřin alejemi k letohrádku a potom na Vypich jsme si pořádně protáhly tlapky a když byl úkol splněn, přejely jsme tramvají na Pohořelec. Odsud jsme seběhly kolem zahrady Černínského paláce do Nového světa (Tady najdete půvabnou stejnojmennou kavárnu, kterou už jsem chtěla navštívit věky. A to jsem nevěděla, že má i terasu s neuvěřitelným výhledem do Jeleního příkopu! Konečně to tedy vyšlo a makovec s malinami a batch brew byly třešničkou na tomhle dortu. Pozn. člověka.). Do hradního areálu se nám nechtělo, moc psí totiž není (Do zahrad je dokonce vstup se čtyřnožcem zakázán. Pozn. člověka.), a tak jsme domů vyrazily hned ze zastávky Brusnice. Ve středu odpoledne jsme si sbalily důležitosti, doklady a sprej proti breberám, a nechaly se vlakem odvézt na prodloužený víkend do našeho klidného ráje v Jizerských horách. Nebyly jsme tu už pěkných pár týdnů, takže dýchat zase čistý vzduch a běhat o závod s větrem byla čirá radost. V pátek dorazili malí člověci a tak přibyla navíc zábava, hraní a na zem náhodou spadlé gumové žížaly. Proběhly jsme každou oblíbenou louku a les, pomohly najít spousty hub (Člověci je jedí. Nevím proč.), ulovily spoustu klacků na přetahování, přebrodily a přeskočily potok (Několikrát. Vůbec nevím, co to do mně vjelo.) a vyjedly všechny kočičí misky v okruhu 100 metrů (Můj člověk to nerad vidí, protože tu kočky prý zrovna kvalitní stravu nedostávají, ale nám tak chutná!). Náramná krása to byla. A co vaše úlovky?
Pac a pusu.

Číst 379 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání