pondělí, 02 říjen 2017 17:23

Hustý Jizerky

Nazdar, tady Tony. Se normálně eště v úterý ráno nezdálo, že na nás bloncka chystá krutopřísnej vejlet. Vlekla nás do práce, kde je to poslední dobou dost na prd s vobědama (Nikdo se nepodělí s hladovou psou.). Cestou se samozřejmě musela stavit v kavárně (I když mé kroky původně vedly do jiného, podobně pojmenovaného místa, nakonec jsem se u Masarykova nádraží rozhodla zajít do krásného designového Henri espresso baru. Pozn. člověka.), protože by jinak asi zahynula, nebo co. Jenže pak přišlo vodpoledne a do kanceláře dorazila spousta psích kámošů a taky drsnej šéf (Konalo se totiž další setkání projektu Psí, život, kdy se setkávají majitelé čtyřnožců s kynology, kteří je učí efektivnější komunikaci s jejich miláčky. Pozn. člověka.), kterýho mám nevim proč potřebu poslouchat. Každej pak zíral, jak umim hezky sednilehni a ke mně. Jasně, že umim, ale šetřím s tim, nejsem blbá. V pelechu nás potom čekala pořádná zásilka masa (Bloncka teda pindala, že do toho nemám lézt, a že jí tahám za šňůru, ale tak mě na ní nemá dávat, a koho to v takovýhle situaci zajímá, že jo.) a pak sme šly ještě lítat se superfešákem Jímou. Večer bloncka sbalila saky paky a ve středu nás naložila do auta a vyvezla na megadlouhej výlet do hor! Do těch našich hustejch, Jizerskejch. Tam je to prďácký nonstop, a vona nám tam navíc ještě vzala vobří kost ze srny, což byla náramná mlsina. K tomu tam je ještě volně k dispozici (No dobře, jako tak úplně volně zase ne. Ale co už.) hromada jídla pro kočky, jabka, klacky, hnůj, a taky vobrovský lesy a lítací louky. A taky se tu spí ve velkým pelechu, kterej se menuje postel. Navíc do kožichu hřálo slunce už vod snídaně a nezapršela ani kapka. Prostě veliká paráda každou minutu. Tak zdar.

Číst 325 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání