pondělí, 15 leden 2018 17:59

Druhý rok Megery

Ahoj, dnes vám štěknu o neuvěřitelném výročí. Megera už je s námi dva roky a bohužel to nevypadá, že by měla jít pryč. Můj člověk s člověkem od Áji sice občas říkají, že si měly místo psů (To se samozřejmě vůbec netýká mně.) koupit morčátka nebo něco vycpaného, a někdy se ani moc nezdá, že by to byla legrace, ale mám podezření, že do zdárného konce to dotáhnout nehodlají. Ája by mi totiž opravdu chyběla. Dám si tedy do letošního roku předsevzetí, že si už na Megeru zvyknu a přestanu se zabývat jejími špatnými vlastnostmi. A že jich má požehnaně! Na vodítku tahá a lítá jako šus. Téměř všechny čtyřnožce chce sežrat (Foxíka a Huga chce sežrat taky, ale je to z lásky, a russlíky žrát nesmí.) a nebo na ně aspoň řve jako protržená. Je kvůli tomu postrachem sídliště a jediný, kdo jí zkrotí, je Matylda, u které se stále ještě nevyřešila otázka, jestli má či nemá v plánu Megeru zakousnout. Přes dveře štěká na sousedy, a to i šestkrát denně přesto, že to jsou stále ti samí a rozhodně se k nám nevloupávají. Sežere na co přijde i nepřijde a krade jídlo. Taky poslouchá jen pod pohrůžkou mlsiny a doma pravidelně čúrá na gauč. Tak, a s tímhle vším já se teď vyrovnám a už o tom ani nemuknu. Asi. A co jsme za ten uplynulý rok s Megerou zažily? Vyjely jsme si na hory do Krkonoš, Železných hor a do našich milovaných Jizerek. S malými člověky jsem se v létě vypravily k Sečské přehradě a na Pálavu, kde je zkrátka božsky. Cestovaly jsme i do Litoměřic, Mělníka, Olomouce, Brna a dokonce i za hranice, do Bratislavy. Zúčastnily jsme se různých akcí na podporu našich kamošů v nouzi, jako je třeba pochod Přímo za čumákem. Taky jsme poslaly do útulku věci, které už nepotřebujeme a tam se mohou hodit, zaplatily plenky pro Scoobyho, koupily krásný kalendář Dočasek De De, účastnily se aukcí pro zvířátka v nouzi a pořídily další skvělé kousky do sbírky od Funky Dog. Čas jsme úplně nejradši trávily s kamarády (Což je jedna z mála kladných vlastností Megery - mám jí po tlapce a nejsem nikdy sama.). Běhaly jsme s Ájou&spol a Jímou, Hugo nás vzal do Kladna a na letiště, Boris a Foxík nás nechali přespat ve svém pelíšku, a se všemi blízkými chlupatci jsme několikrát vyrazily na procházku nebo výlet. A hlavně jsme navštěvovaly, objevovaly a poznávaly nové psafriendly kavárny. Už tradičním hitem bylo Café Fara v Klentnici a novými skvělými objevy třeba Cafefin a kavárna Orient ve Dvoře v Praze, Káva s párou v Litoměřicích nebo Skøg Urban Hub v Brně. No, nebyl ten druhý rok s Megerou vlastně vůbec špatný! A co vaše předsevzetí? Pac a pusu.

Číst 348 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání