pondělí, 18 červen 2018 17:24

Voslavená

Nazdar, tady Tony. Normálně mně bloncka nenechala ani pořádně vydechnout, a po tom, co sme minulou neděli dorazily úplně vyřízený z těch superhustejch kovovejch hor (Bych se tam vokamžitě vodstěhovala!), nás hned v úterý hnala do kanclu. Skoro bych řekla, že v mý adopční smlouvě není nic vo tom, že bych si měla na maso vydělávat sama, a vo zaručenym právu na klid po lovu tam navopak bude minimálně vodstavec. Zřejmě si budu muset vobstarat právníka. Vodpoledne sme zase musely řešit bloncčiný kávový potřeby, a to inovativně mezi konťákama. Asi chtěla, abych si voživila vzpomínky na dětství (Důvod byl úplně jiný. Nevšední kontejnerové městečko, dočasný venkovní kulturní a gastro pop-up Manifesto u Masarykova nádraží pod magistrálou jsem samozřejmě musela navštívit a jsem nadšená. Nápad nahradit nevyužitý prostor s odpadky a špínou místem pro setkávání, design a dobré jídlo&pití je dokonalý, a provedení jakbysmet. Nadhled included. Pozn. člověka.). Cestou do Karlína pak bloncka jen tak mezi řečí sdělila, že mám prej svátek a den předtím byly moje třetí narozeniny, a že to voslavíme nákupem mlsin v Denyho Zveráčku (Na mejdan se vyprdla. Achjo.). Asi jí to vyčerpalo, protože nám je poskytla až v další kavárně (Byla jsem tak rozjetá úžasností Manifesta i prima popovídáním v obchůdku, že jsem se rozhodla dopřát si ještě espresso a sladkou tečku za báječným odpolednem v krásném Loft Cafe. Pozn. člověka.). Pak nás nevotravovala a netahala zbytečně ven až do čtvrtka, kdy sme vyjely do Bořanovickýho háje. Tam mě bloncka normálně ztratila (Deset minut potom, co jsem zajásala, jak je to příjemný les, kde může Tonička běhat volně, došlo ke dvoum objevům. Les to vůbec není malý, a naopak je nepřehledný a místy i kopcovitý, a výše zmíněná psa vzala dráhu. Následující půlhodina mně stála miliardu stresem odumřelých mozkových buněk a vykřičené hlasivky. Pozn. člověka.), nepochopíš. Říkala sem si teda, že vodlovim kachnu, co kdákala v křoví a vosamostatnim se, ale bloncka furt vyřvávala "Toničko!", tak sem za ní po lovu šla. Hned mě vodchytla a bylo po srandách. Na páteční dopoledne mi bloncka domluvila rande s Ozzákem a úplně novym psem Alánkem v Ďáblickym háji. Normálně bych jí za to připsala malý bezvýznamný plus, protože s chlapákama to bylo super, ale vůbec mě nevypustila ze šňůry pro blbý, takže z toho nebylo nic. A po vobědě si vzpomněla, že je pse povinovaná i čerstvým horským vzduchem a zase nás vyvezla vlakem do hor, tentokrát těch našich, Jizerskejch. V sobotu byl navíc prďáckej vejlet za Krakonošem, k mumlavý řece, jak sou tam vodopády a v Mumlavský chatě nad nima podávaj mňamózní borůvkový lívance. Psí život je prostě náročnej. Tak zdar.

Číst 291 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání