pondělí, 18 únor 2019 16:39

Do Poděbrad

Nazdar, tady Tony. Potom, co sme si užily parádní srandy s malýma člověkama, sem potřebovala pár dní na vodpočinek, relaxaci a mlsiny. Mam trochu podezření, že jejich zásoby už nestojej za štěk a doufám, že se s tim bloncka má v úmyslu ňák vyrovnat. Není totiž nic víc bezútěšný než prázdná mlsinová krabice. Ve středu sme musely jít makat, protože nám už zase dochází maso (Eště k tomu!). Jeden den losos a druhej kuře, to je totiž dost smutnej příběh i pro psu všežravou. Vodpoledne nás bloncka s tikem ve voku táhla kus vod Malostranský na kafe (Skvělé kavárny vznikají v Praze jedna za druhou. Zcela jedinečná a nenahraditelná zůstává ale jen Coffee Corner, která ještě před pár lety fungovala v kempu na Pražacce. Chybí mi každé léto. Mladšího sourozence má už nějakou dobu na Střeleckém ostrově, a teď přišli její provozovatelé s kamennou následovnicí, kavárnou Cocovanka v samém centru Prahy. Místo je nesrovnatelné, ale bohémská atmosféra, krásná výzdoba a klid se vrátili. A k tomu navíc káva od Rebel Bean, monstera vysoká až ke stropu a ručně psané menu ve starých sešitech. Pozn. člověka.). Vopravdu překvapivý. Aspoň, že sem tam byla dost vobdivovaná a navíc sme se pak prolítaly na Kampě a to já umim vocenit. Ve čtvrtek byl svátek zamilovanejch a protože bloncka mě míluje jak vzteklá, poskytla víc mlsin a taky sme koukaly na stream vaření podle kuchařky Neštěkej a jez. Je jasná věc, že láska prochází žaludkem, ale nevím, co tim chtěla sdělit, když u nás se takový parádičky teda nevyvařujou. Do kanceláře sme šly i v pátek. Po vobědě vylezlo sluníčko a teplo, tak sme se proběhly přes řeku na Vltavskou. Stavily sme se v Kafe Francin, protože jak není poblíž kofein, mění se bloncka v děsnou čarodějnici. Měla by si to hlídat, fakt. Koukat se na ní pak nedá a sdílet vobydlí už vůbec ne. V sobotu pak byl na programu vejlet do Poděbrad. V Amáres coffee zavírali prej už ve tři, nebo co, takže mě bloncka táhla jako nadmutou kozu přes kolonádu na kofein (Paráda náramná to byla! Pozn. člověka.). Pak se uklidnila a mohlo se lázeňsky korzovat, což znamená hezky pěkně lovit po zemi ty hustý voplatky. Mňam! Pak byl voběd v restauraci V Pivovaře (Má moc pěkný interiér a zahrádku se skvělým výhledem na Labe. Pivo ani obsluha bohužel za jásot nestojí. Pozn. člověka.) a krutopřísná lovecká lítačka u vody, kde sem sice nevochutnala kachnu, což bych dost chtěla, ale vo hladu sem stejně nevodešla. Cestou nazpátek už bloncka ani trochu nevobstarala voplatku, ale snahu předvedla a sem vochotná jí to počítat. Tak zdar.

Číst 137 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání