pondělí, 08 červen 2020 18:05

Nezmoklej pes a různý baráky

Nazdar, tady Tony. Že už je všechno skoro vobvyklý se předvedlo hned v úterý, kdy sme po 150 letech vyrazily s blonckou do kanclu. Voni se ty koruny na maso asi bez nás samy nevydělaj. Přes den sme makaly na dece pod stolem a hlídaly vosoby, co venku zahazovaly kanál, a vodpoledne vylezly zmoknout na naší voblíbenou Letnou. Sem psa docela promokavá, tak byla klika, že se těsně před největším slejvákem vobjevilo Bistro 8 a vochránilo nás (Mangová mimosa místo deštníku? Ano, prosím! Pozn. člověka.). Dikičko a příště s uvítacím výborem, jo? Skoro už to vypadalo, že jít někam zmoknout je nová černá a zvopakujeme to hned ve čtvrtek, kdy sme si zajely na procházku do Vinoře. Ale nakonec se nějak zařídilo, že na mě navopak nespadla ani kapka. A taky sem vodlovila vobrkus chleba u vody, takže výpravu hodnotim jako vobstojnou. Vobzvlášť když se navíc pak jako večerní maso konal losos. Vo víkendu byla bloncka pod dohledem SPŽP. Vono nebejvá na škodu, když z ní aspoň vobčas dělá trochu vosobu milou. V sobotu se konal krutopřísnej vejlet po různejch starejch vobjektech. Nejdřív byl vobrovskej vokousanej barák v Panenskym Týnci (Zdejší nedostavěný gotický chrám Panny Marie je neuvěřitelný! Pozn. člověka.), pak rybník, les, srna a malej rozbitej barák hrad v Žerotíně (A třešně! Pozn. člověka.). Vo kus dál sme vobjevili šutr, na kterej se chodilo koukat podezřelý množství vosob. SPŽP vobjasnil, že se menuje menhir, je nějakej děsně zásadní a dřív to prej byla vosoba. Tak určitě. Válet sme se dojeli do kavárny (Prostor ve Slaném je veliká paráda, přesně tohle jsem po dlouhatánské pauze potřebovala. Pozn. člověka.), a i tentokrát sem to dost vocenila, protože už sem měla nohy vošoupaný skoro kolenům a úplně sem vodpadla. Ufff! Tak zdar.

Číst 32 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání