Nazdar, tady Tony. Minulej tejden byl hustě vejletní. V úterý to nejdřív vypadalo na nudnou vejpravu za vobstarožníma barákama, ale nakonec z toho vylezlo dost srand i pro vocasatý. Na Dívčí kámen, co nakonec nebyl jeden šutr, ale šutrů asi milion a z nich vyrobenej rozpadlej hrad, třeba vedla prďácká lítačka bez šňůry pro blbý. A v Českym Krumlově byl sice mrak starejch vobjektů a spousta vosob, co na ně čuměli, ale taky sem tam vobjevila vodu Vltavu na vochutnání a smočení lejtka, i dost zeleně a stínu, takže sem s tim byla v souladu dost (Mě zase nadchly kavárna Drunken Coffee a staročeská krčma U dwau Maryí, obě parádně umístěné u vody, se skvělým výhledem a prima nabídkou. Pozn. člověka.). Vobstojný byly i mlsiny, co bloncka poskytuje, abychom vypadaly krutopřísně na vobrázkách, co jich stejnak většinu vyhodí, protože ve focení fakt neni žádná vodbornice. Což teda celkem v ničem. Mno. Druhej vejlet byl pak ve čtvrtek do Litoměřic, který už známe jako svuj vocas a voblibujeme hodně. Začaly sme výstavou sekaček a česneku Zahrada Čech, což teda úplně moje miska svíčkový neni, ale pak byla vobchůzka přes Jiráskovy sady, vobdiv a mlsina sušenka s rozmarýnem, a pro to já mam pochopení dycky. Samozřejmě bylo i kafe (Do nového objevu, pražírny Zoban, mě zavedla Kniha kaváren. Ochutnala jsem tam boží nitro cold brew. A bez skvělé klasiky Káva s párou by snad nebyla návštěva Litoměřic úplná. Pozn. člověka.). No, a v sobotu sme vyrazili i se SPŽP na tah Prahou. Von to byl nějakej speciální den, kdy se vosoby družili a mohli bejt na silnici, kde jindy sou auta. Vopravdu zajímavý. No, a vodpoledne sme dorazili eště k vinici Machálka, aby si bloncka šlehla burčák. Je po něm dycky vo dost míň votravná. Tak zdar.