pondělí, 19 říjen 2020 14:07

Příbram a zalezlost

Nazdar, tady Tony. Takhle. Já sem nejdřív vůbec nepochopila, že zas zalejzáme. Jako jo, bloncka si nakýblovala práci do pelechu a začaly sme víc dřepet na prdelnici a nevopouštět sektor, ale to mi hned nesecvaklo. Jenže pak sme jeli se SPŽP ve středu (Což už je samo vo sobě trochu podezřelý.) na vejlet do Příbrami a vona byla zima jako v morně a vohavně lilo, a my sme nemohli zalízt do vyteplený kavárny, protože už se zase vobjevily vokýnka. A vokýnko tě nevohřeje. Voblek po staršim koňovi taky ne. I když teda v kavárně SMOO sme vobdržely krutopřísný mlsiny (Mají tam dokonalý kokosový bezlepkový dort! Pozn. člověka.). Jako vobstojný taky hodnotim, že v tomhle městě maj vobrovský schody se střechou (Schodišťová chodba dlouhá 450 metrů má 343 stupňů a vede na mariánské poutní místo Svatá Hora. Pejsci bohužel do areálu nesmí, takže jsme ho obešli jen zvenku. Pozn. člověka.), tak sem se mohla vylítat bez šňůry pro blbý a nemoknout u toho. Pak bylo eště jedno kafe v Kaférně (A skvělý skořicový šnek! Pozn. člověka.) a už sme se frčeli válet k topení. Tam sme setrvaly skoro celej zbytek tejdne a jen sme se votáčely a vobčas vobešly při chcandění sídliště. Kejty sme zas pořádně vyndaly až v neděli, kdy sme nejdřív vyrazili na mlsinu ke Gábi do Říčan (Skvělý filtr i cupcake. Mňam!) a potom do lesa u Jílovýho. Pak idylka skončila, protože sme se nastěhovali k velký černý psici a to je dycky dost boj o přežití. Takže je votázka, jestli si vodě mně ještě něco dalšího přečtěte. Tak zdar.

Číst 62 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání