pondělí, 14 prosinec 2020 14:33

Kafe & perníky

Nazdar, tady Tony. Sem vám kvůli tomu zásadnímu přemejšlení vo potravě nějak nevoznámila, že sme v neděli eště s blonckou vyrazily na procházku vod vlaku pěšky z Vršovic přes Nusle (A krásnou kavárnu Typika. Pozn. člověka.) a Grébovku až na I. P. Pavlova. Hustý protáhnutí lejtek! A pak už byl na programu dost krutopřísnej tejden. Hned v úterý sme byli na kafi znovu, na Smíchově. Voběhly sme park u Portheimky a pak tam zaparkovaly (Českavárna je oblíbená klasika. V rámci ladění na Vánoce jsem si tam objednala irskou kávu a byla to náramná paráda. Pozn. člověka.) na vobdiv a muchlání. Vyhradili nám tam na to celou jednu vosobu. To bych vocenila všude. Ve středu sme pak vyrazili i se SPŽP na hustej vejlet na vokraj republiky do hor na Boží Dar. Von tam prej řeší Ježíšek požadavky na dárky, ale to já dopředu voznamovat nemusim, protože moje vobjednávka vobrovskýho balíku mlsin je snad už vobecně jasná. Taky tam byl sníh a mlha. Což si bloncka uvědomila vopožděně po tom, co mě vypustila ze šňůry pro blbý a já sem zmizela do čudu. Vona totiž neměla mlsinu a to já pak dycky trochu vohluchnu. Muhehe. Vo chvíli pozdějc sem se nechala vodchytnout, protože co bych v tý zimě venku asi tak dělala a vodfrčeli sme z kopců dolů do kavárny číslo milionšest (Café Korek v Klášterci nad Ohří bychom asi bez Gastromapy Lukáše Hejlíka neobjevili. Díky za jeho práci, bylo to tam fajn. Pozn. člověka.). Byla sem z tý vejpravy psa úplně vyřízená a vodpadnutá. No, a v sobotu bylo zase pečení pro vosoby, tentokrát to byly jako vobvykle perníčky u Tačúda mýho mílovanýho. Tam je dycky mrak potravy, drbání a spoustu srandy. Voblibuju to nejvíc. Teď už jen doufám, že se bloncka konečně rozhoupe a vobstará pečení i pro psu. Tak zdar.

Číst 44 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání