pondělí, 01 únor 2016 18:55

Rozbitá

Ahoj, dnes vám štěknu o nemocném pejskovi a sesterských radostech. Týden nám začal tím, že se Megera rozbila. Ráno vůbec nevstala a byla taxíkem transportována ke zvěrolékaři (Doufám, že kdyby něco mělo být mně, přistaví mi helikoptéru.). Naštěstí si jen pohmoždila nohu (I když vypadala, jak kdyby jí někdo majznul lopatou. Vůbec se nehýbala a jen zírala.), takže dostala pigáro do zadku a naordinovaný klid. Celý den prospala, to vám byla krása! Z dalekého východu od polských hranic se po 152 letech (Přibližně.) vrátily Ája s mamčou, takže hned, jak se udělalo Megeře dobře, začaly jsme chodit na společné lítačky. Díky za russlíky, aspoň není všechno to běhání na mně. V pátek jsme byly v kanceláři mimořádně hodné (Jak my to děláme...), takže nás můj člověk vzal do Puňtovy cukrárny na Žižkov. O té už jsem vám psala. Je tam zachlupeno (Jako u nás doma. Já pelichám poměrně decentně, ale Megera se s tím nepáře.), čtyřnožci si tam můžou dělat, co se jim zlíbí a navíc mají veliký výběr pejsčích dobrot. My jsme si daly rybky a sušená masíčka (A já zelenou kávu. Vypadá jako žabí hlen, nechutná nic moc, ale už měsíc mě cosi nutí ji pít. Pozn. člověka.). Potom jsme se vypravily přes Vítkov do lesa na Krejcárku. Už dlouho jsme na něj koukaly z autobusu, a teď nastal čas se tam jít proběhnout (Sice je to les trochu temný a studený, ale jsem nadšena. Z psí cukrárny až do zastávky Odlehlá téměř bez přerušení v zeleni! Pozn. člověka.). Potkaly jsme spoustu chlupatých kamarádu a taky jednoho italského chrtíka, který Megeru pořádně prolítal, takže pak dala pokoj až do večeře. V sobotu u nás byl na návštěvě malý člověk Anka. Vyrazily jsme s ním na procházku na Parukářku, která je prostě pejsčí ráj se spoustou psích kámošů bez vodítek, kousacích klacků a s velikými lítacími plochami (Je to bezva místo vlastně pro kohokoliv. Obzvlášť v létě. Těším se, až tam budeme trávit odpoledne s pivem a výhledem na Prahu. Pozn. člověka.). V neděli jsme pak už kromě lítačky s Ájou a spol. měly odpočinkový den. Můj člověk se totiž vydal na schůzky s jinými pejsky. Já fakt nevím, to si nevystačí se mnou a Megerou (Bohatě vystačí, Rozárko. Ale braní míry na pejsčí softshellovou bundu a odnešení věcí do Libeňského útulku je přeci něco úplně jiného. Pozn. člověka.)? Taky vaši člověci kujou pikle?
Pac a pusu.

Číst 591 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání