pondělí, 18 duben 2016 16:36

Špatný den

Ahoj, dnes vám štěknu o ztrátách a nálezech. Týden jsme začaly návštěvou našeho proseckého Park Café (Rozdíl mezi nepohodou a pohodou častu najdu ve vůni kávy. Pozn. člověka.) a procházkou po jarním rozkvetlém sídlišti do míst, kam běžně moc nechodíme. Psa by si řekla, že už tu má očuchané každé stéblo, ale pravda je, že je pořád co objevovat. V úterý ráno jsme se potkaly se psem Jonatánem a při té příležitosti se ukázalo, že Megera teď pár týdnů bude trávit čas jen v dámské společnosti. Odpoledne jsme pak s russlíky v parku Přátelství zahájili zmrzlinovou sezónu! Ve středu proběhlo další setkání Psího života, tedy našich klientů pejskařů a jejich čtyřnožců s Ivanem, který se věnuje výchově a výcviku canisterapeutických a asistenčních psů v Lize vozíčkářů. Počasí nám přálo, takže jsme se mohli potkat v naší milované Stromovce. Účast byla tentokrát hojná a my s Megerou jsme měly navíc k dispozici hlídací, lítací a hrací holčičku Maki. Člověci se dozvěděli třeba, jak je to s více stejně starými pejsky v jedné domácnosti, proč nepoužívat místo venčení plenu a na co můžete použít píšťalku. Čtvrtek byl den temna. S mým člověkem jsem měla nějaké nedorozumění a mě napadlo, že mi třeba bude líp někde jinde. Začala jsem utíkat a pak blik, nevím nic, jen že to byl špatný nápad a já mám hrozný strach. Naštěstí jsem potkala jednoho báječného člověka, který se o mně postaral a zařídil, abych se dostala zpátky domů (Když se vám ztratí pes, je to hrozné. Když se to stane jako mně proto, že hrozně spěcháte a všechno musí být rychle a podle vás, je to hrozné dvojnásob... Zatímco jsme prohledávali každý kousek Proseka, Rozárka utekla nebo odjela autobusem na Vysočanskou. Tady si jí všimla jedna skvělá slečna, která usoudila, že by jí v útulku nebylo dobře, vyvěsila leták o nálezu a odvezla Rozárku domů za Prahu. Díky šťastné náhodě jsem se prostřednictvím facebooku o letáku dozvěděla a tak Rozárku našla. Tato hrozná zkušenost mě naučila, že i když mám čipovaného pejska a jsem si jista jeho výchovou, nikdy ho nesmím nechat běhat bez obojku s mým telefonním číslem. A taky jsem zjistila, jak mocná je síla sociálních sítí, solidarita a podpora. Bez nich bych na šťastný konec čekala mnohem déle! Pozn. člověka.). A víte co? I když se doma musím dělit o gauč, stejně bych ani za nic neměnila! Protože je Megera v dočasné společenské neschopnosti, vyrazila jsem s mým člověkem a Ájou & spol. na sobotní charitativní pochod Kunratickým lesem Přímo za čumákem (Cílem této akce společnosti PESOS je získat finanční prostředky, které budou použity ve prospěch vybraných psích a kočičích útulků. Pozn. člověka.) jen já. Sama jsem ale nebyla ani trochu, přidali se k nám ještě Hugo a Agnes s člověky a stovky dalších chlupatců a užili jsme si báječný společný čas plný běhání a her. V cíli jsme potkaly ještě Foxíka a mikropejska jménem pan Bentley, kterého znám z našeho oblíbeného obchodu Máme rádi psy. Na závěr jsem dostala medaili za sportovní výkon a můj člověk koupil u stánků útulků nějaká sušená masíčka a taky přetahovací kolo pro Megeru, aby neměla pocit, že je odstrčená. V neděli už jsme šly ven obě, můj člověk nás vzal na lítačku k Hostivařské přehradě. Bylo tam skvěle! A co nového jste se naučili vy?
Pac a pusu.

Číst 548 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání