pondělí, 23 květen 2016 13:33

Do Prčic a za hudbou

Ahoj, dnes vám štěknu o pochodu a kulturách. Až do středy se můj člověk věnoval léčbě bacila, takže jsme kromě lítaček s Ájou a spol. trávily čas pod peřinou a s novou psí knihou. Jmenuje se To je moje! a zabývá se tím, jak zvládat příliš vlastnické chování psů. Mě se to samozřejmě netýká, ale Megera si hlídá venkovní jedlé (Takže všechny.) úlovky a občas to trochu přehání (Knihu jsem koupila po epizodě, která končila tím, že tekla krev. Moje. Přesně jsem věděla proč, ale chtěla jsem znát názor odborníka. Mno... Teorie o tom, proč tomu tak je, je zajímavá, ale autorka Jean Donaldsonová nepočítá s nekomplikovanými "případy" a nenabízí pro ně řešení. Naštěstí jsme v tomhle směru odvedly pořádný kus práce samy a tak už to ani není potřeba. Pozn. člověka.). Ve čtvrtek večer jsme se vypravily do parku Přátelství na Májový minifest, a pojaly to i jako skvělý způsob seznámení Megery s něčím novým. Větší množství lidí pohromadě už s námi zažila, ale hudební festival ještě ne (I když má chvilky, které by si zasloužily "přesprdel", musím uznat, že co se týče společenského života, chová se skoro na jedničku. Kromě užitečné, socializační, stránky večera byly samozřejmě na programu i příjemné věci. Užila jsem si velmi zábavné Electro Swing Allstars a ochutnala další specialitu minipivovaru Beznoska - skvělý světlý hořký 15° ale. Pozn. člověka.). V pátek jsme se vypravili na velkou procházku s Jimíkem, abychom natrénovali tlapky na sobotu. To jsme už tradičně vyrazily do Prčic. Respektive nejdřív do Červeného Újezda, kde jsem jako každoročně měla velmi zásadní funkci na punktu vozíčkářské trasy (Pražská organizace vozíčkářů spolupracuje s Klubem českých turistů na zajištění jedné z tras Pochodu Praha - Prčice. Ta je určena pro osoby s omezenou schopností pohybu, měří asi 13 km a startuje v Miličíně. Pozn. člověka.). Megera si důležitosti vědoma nebyla a koukala jen, komu sežrat svačinu (Kupříkladu teta Malá přišla o půl rohlíku se salámem.). Musím přiznat, že nejsem žádná hrdinka a neujdu 40 ani 70 kilometrů. A můj člověk už teprve ne. Takže mi dost vyhovuje kancelářská práce na punktu (S mazlením, drbáním a dobrútkami, samozřejmě.) a potom procházka do Prčic. I když Megera se tvářila tak vyčerpaně, jak kdyby šla pěšky z Prahy. Doma jsme pak zalezly do pelíšku a spaly až do rána. V neděli bylo v našem parku zase živo, tentokrát díky Proseckému jaru s podtitulem Cesta k trúnu (Celý program byl věnován výročí narození Karla IV. a byl určen hlavně pro děti, ale večer měla vystoupení kapela Acorus s dobovou hudbou a to mě rozhodně zajímalo. Pozn. člověka.), takže jsme tam po procházce, zmrzlině a plavecké vsuvce s Ájou&spol. (Někdy pochybuju, že je Dina pes.) zašli a užili si další porci písniček. A co vaše kulturní zážitky?
Pac a pusu.

Číst 454 krát

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.



Anti-spam: je třeba splnit zadání